Kdo Brdy nezažil, nepochopí, kdo krev neplival, nevydrží.

Od této etapy nečekej nic jiného než šílenou bolest, lýtka Ti budou hořet a Tvoje srdce se rozkočí vejpůl. To ale, ve chvíli kdy Tvé plíce budou v horším stavu než po nejšílenějším koronavirovém útoku, bude nejspíš úplně jedno. Nahoře Tě však bude čekat skvělá odměna, hecneš to?

Tahle etapa Ti ukáže Brdy v plné kráse. Brdy, to jsou strmé svahy, hluboké rokle, kamenná pole, letecké rovinky a technické trailíky. Všechno, co je potřeba k parádnímu proběhnutí, a nachází se kousek od Prahy. Brdy jsou tento rok připraveny ukázat svoji drsnou tvář všem odvážným běžcům. A to přímo v místě, které vychovalo mistra světa, několikanásobného vítěze Velké Kunratické, Jana Procházku.

Doporučujeme zaparkovat na nádraží v Dobřichovicích, hezky se dá dojet vlakem, je tam i úschovna. Odtamtud je to necelý kilometr na start etapy. Než vyběhneš, nezapomeň poslat jednu vzpomínku nahoru Tondovi, který poblíž minulý rok tragicky zemřel. Tonda Ti pak na oplátku, jakožto juniorský reprezentant ve skyrunningu, pomůže s etapou, která Tě čeká. Start je jak žlutá odbočuje ze silnice doprava, poctivě se rozklusej a běž si i proběhnout začátek etapy, poblíž vesnice je hodně pěšinek, tak ať víš kudy to pak rvát J. Je tam i jedna méně jasná křižovatka, hned jak se se začne stoupat nahoru. Tam se drž při plotu zahrad.

Po chvilce běhu v pěšinkové pasáži Tě žlutá vyhodí na velké cestě, tam se dáš doprava, po rovince, můžeš vydechnout. Nebude to ale trvat dlouho, než se stočíš doleva a začne další poctivá práce. Nasaď strojové tempo a jeď, čím rychleji poběžíš, tím rychleji budeš nahoře! Po necelém kilometru Tě žlutá vyhodí na lesní asfaltce, ale nemusíš se bát, dlouho po ní nepoběžíš. Koukej doleva, protože za chvíli zas odbočuješ. Makáš dál, jsi skoro na vrcholu, a jestli se Ti zdá, že ten kopec je čím dál prudší, tak věř tomu, že se Ti to zdá správně J. Teď ale musíš jet, musíš. Přeběhneš ještě jednu cestu a blížíš se k rozcestníku Červená hlína, tam toč prudce doleva.

Přichází změna, po 2.5km jsi nahoře a vlastně skoro v cíli, ale závod se rozhoduje až tady. Teď je potřeba jet bomby, roztočit kolesa, prostě se do toho musíš položit. Jestli nepliveš krev, tak je to pomalý, teď musíš zabrat. Bežíš chvíli po hřebínku furt rovně (žádné esíčko jak je na mapách tam neni), užívej, přeběhneš paseku a koukej doprava, za chvíli budeš odbočovat. Teď přichází ta technická pasáž, vytočíš levotočivou zatáčku a valíš. Když po pravé straně uvidíš srázek, tak kousek za ním zase toč doprava, přeběhneš nepřijemný hupík (bacha na nohy), malinko spadneš dolů a zas doprava. Před Tebou se vynoří Černolické fotbalové hřiště, levá, pravá a jsi v cílové rovince.

Teda rovince, poznáš sám, hlavně ale zaber, jeden hupík, druhý hupík, to vybombíš, makej. Cíl je u dřevěného rozcestníku Černolické skály, ne až dole u rozcestníku KČT. Jsi tam? Tak se vydýchej, a můžeš na vyhlídku, užívej, dal jsi to a jsi dobrej! Nezapomeň se pochlubit na Stravě J A pokud máš chuť se ještě trochu proklusnout, vem to zpátky přes Hvíždinec J.

Za OK Kamenice

Traky & Mája